Zdravý životní styl dnes řešíme ze všech stran – co jíme, jak se hýbeme i kolik spíme. Na jednu z nejjednodušších a přitom zásadních věcí ale často zapomínáme: kolik a co vlastně pijeme. Jak by měl správně vypadat pitný režim celé rodiny a proč do něj zařadit i přírodní minerální vody?
Dodržování pitného režimu odráží přístup každého z nás k tomu, jak zajišťujeme tělu tekutiny a jak pečujeme o své zdraví. Totéž platí i pro rodinu jako celek, pro každého jejího člena. „V praxi to znamená, že už u školních dětí se dostáváme přibližně na 2 litry denně – u dospělých bývá tato hodnota často nedostačující, odpovídá spíše lidem s nižší hmotností (pod 60 kg). Obecně ale platí, že 2 litry by měly být spíš minimem, pod které by většina dospělých neměla jít,“ upozorňuje spolupracovnice Aqualife Institutu nutriční terapeutka Věra Boháčová, DiS.
Většina jednotlivců i rodin řeší pitný režim spíš podvědomě – pijí až ve chvíli, kdy mají žízeň, a co je po ruce. Přitom dostatečný příjem vhodných tekutin je jednou ze základních součástí zdravého životního stylu, a proto je nutné věnovat se mu cíleně. Významnou roli hraje i dostupnost zdrojů. „V Česku máme výhodu – kvalitní pitnou vodu i širokou nabídku minerálních vod, a tedy dobré podmínky pro správný pitný režim,“ říká nutriční lékař MUDr. Petr Tláskal, CSc., člen Aqualife Institutu.
Kolik tekutin vlastně potřebujeme
Potřeba tekutin se v průběhu života mění. Souvisí to mimo jiné s tím, kolik vody obsahuje lidské tělo. U novorozenců tvoří voda až 75 % hmotnosti, v dospělosti je to zhruba 50–60 % a ve stáří ještě méně. Dochází také ke změnám v rozložení vody v těle a rozdíly existují i mezi muži a ženami – muži mají díky většímu podílu svalové hmoty obvykle vyšší zásoby vody. Nároky na pitný režim ale ovlivňují i konkrétní situace – fyzická aktivita, zdravotní stav, zadržování vody nebo celková zátěž organizmu.
U dospělých se orientačně doporučuje zhruba 35 ml tekutin na kilogram tělesné hmotnosti denně (při 60 kg tělesné hmotnosti je to právě kolem 2 litrů tekutin denně). U dětí se potřeba liší podle věku a hmotnosti: u předškoláků je vyšší (cca 75 ml/kg/den) a postupně klesá – u dětí mladšího školního věku cca 60 ml/kg/den, staršího školního věku cca 50 ml/kg/den a u dospívajících cca 40 ml/kg/den v základu. Například desetileté dítě, chlapec i dívka, by při tělesné hmotnosti 30 kg mělo přijmout přibližně 1,5 litru tekutin denně. Při větší fyzické aktivitě nebo pocení je ale potřeba tekutin vyšší.
Jak poznat, že pijeme málo
U dětí se nedostatek tekutin projevuje rychleji a výrazněji než u dospělých. Čím mladší dítě, tím větší riziko. Je tomu tak i proto, že metabolizmus dětí je intenzivnější, a dehydratace dětí se tak rychleji rozvíjí. Typickým projevem může být neklid, u velmi malých dětí i pláč, který se po napití zlepší. U dospělých už funguje pocit žízně jako signál, ale i ten přichází často pozdě. U starších lidí se tento mechanizmus opět oslabuje, podobně jako u dětí. Mezi běžné příznaky nedostatečného pití patří bolesti hlavy, únava, horší soustředění. Objevovat se mohou i svalové křeče.
„Mírná dehydratace se nemusí hned projevit navenek, ale už ovlivňuje fungování organizmu. Dochází ke změnám ve vnitřním prostředí, které mohou narušit soustředění, vnímání i paměť. U dětí se to může projevit horšími výsledky ve škole, u dospělých nižší pracovní výkonností. Rychlost nástupu těchto změn závisí na tom, jak rychle dehydratace vzniká a jak dlouho trvá. Svou roli hraje i individuální citlivost každého člověka,“ vysvětluje MUDr. Petr Tláskal.
Není voda jako voda
Málo známý je fakt, že kohoutková voda má jiné legislativní zařazení než voda balená. Může pocházet z povrchových i podzemních zdrojů a primárně slouží k využití v domácnosti, nejen k pití. Většina spotřeby (98 %) připadá na sprchování, praní, splachování aj. I proto má jiné parametry než voda balená, která je z pohledu legislativy považována za potravinu, a podléhá tak přísnějším požadavkům. Navíc limity u kohoutkové vody se kontrolují za jiných podmínek, než za kterých voda doma vytéká z kohoutku. Rozdíly jsou také v rovnou natočené, nebo odtočené vodě z kohoutku.
„Balená voda může být přírodní minerální, pramenitá, kojenecká a pitná. Každá má svá specifika. Například přírodní minerální voda musí mít prokazatelné blahodárné fyziologické účinky, to ji odlišuje od ostatních balených vod. Balená pitná voda zase nemusí pocházet z podzemních zdrojů, ale z povrchových, a kvalitou se tak vyrovná vodě kohoutkové,“ upřesňuje balneotechnička Ing. Jana Ježková, předsedkyně Svazu minerálních vod, a dodává: „Extra kategorii tvoří výtěžky z přírodních léčivých zdrojů, tzv. léčivé minerální vody. Najdeme je především v lázních, ale prodávají se i zabalené do spotřebitelského obalu.“
Složení a význam minerálních vod
Každá minerální voda je jedinečná svým složením, které je dáno přírodními podmínkami jejího vzniku. Česká republika nabízí v tomto směru velké bohatství a rozmanitost. Významnou roli hraje také přítomnost přírodního oxidu uhličitého, který vodě pomáhá získávat minerální látky. U nás je převážná většina minerálních vod přirozeně jemně perlivá – ty perlivé se dosycují a neperlivé naopak zbavují oxidu uhličitého. U minerálních vod je důležité, že jejich původní složení výrobci nemohou zásadně měnit – nemohou používat žádné chemické látky, pouze fyzikální metody. Minerální vody si tak zachovávají svůj přírodní charakter a původní čistotu i kvalitu.
„Díky svému složení jsou minerální vody vhodné i v určitých situacích – například při sportu, horečce nebo průjmových onemocněních, kdy dochází nejen ke ztrátám tekutin, ale i minerálních látek,“ doporučuje nutriční terapeutka z Aqualife Institutu Věra Boháčová a doplňuje: „V případě specifických zdravotních stavů je lepší řídit se doporučením ošetřujícího lékaře, protože potřeby mohou být velmi individuální. Například při vysokém krevním tlaku je vhodné omezit nápoje s vyšším obsahem sodíku.“
Jak minerální vody pít
Doporučení vždycky záleží na mineralizaci, která je uvedená na obalu (kromě pitných vod, kde tato povinnost ze zákona není). Vybírat je možné například podle účelu:
- Pokud chceme tělo jenom hydratovat a doplnit běžnou dávku minerálních látek, pijeme slabě až středně mineralizované vody s obsahem rozpuštěných pevných látek do 1000 mg na litr. U nich není důvod obávat se každodenní konzumace ani nutnost je neustále střídat.
Pozn.: Mýtus, že minerálky můžeme vypít jen půl litru denně, vznikl na základě dřívější legislativy, která říkala, že za minerální vodu se považuje ta, která obsahuje minimálně 1000 mg rozpuštěných pevných látek nebo oxidu uhličitého na litr. Před několika desítkami let se tedy skutečně doporučovalo pít minerálky v omezeném množství, protože se nerozlišovaly podle stupně mineralizace. Od té doby se legislativa postupně změnila a dnes máme minerálky i slabě a středně mineralizované, které můžeme pít bez omezení. Někteří odborníci však přesto zůstávají u neaktuálních doporučení.
- Když potřebujeme doplnit více hořčíku, vybereme si minerálku s vyšším obsahem hořčíku (na trhu jsou k dostání středně i silně mineralizované vody, které jsou bohaté na hořčík a přitom obsahují minimum sodíku). Stejně tak můžeme doplnit vápník, draslík i další minerální látky. Potřebné informace najdeme na etiketě.
- Pokud chceme tělu dodat větší množství minerálních látek, protože jsme po fyzickém výkonu, po sauně, po nemoci, pijeme silně mineralizované vody.
- U konzumace velmi silně mineralizovaných vod je vhodné poradit se s odborníkem, kvůli specifickému zastoupení a vyššímu obsahu minerálních látek.
Doporučení na rodinnou nástěnku
I když nám z kohoutku teče pitná voda, často nevíme, co pijeme. Jestli je její zdroj jen povrchová voda, nebo smíšená. Vždycky je to voda, která prochází úpravami včetně chemických. Většinou se dezinfikuje a obsahuje vedlejší látky, které do vody přirozeně nepatří. Proto zařaďte do svého každodenního pitného režimu přírodní minerální vody, které v podstatě představují biokvalitu a dodávají tělu důležité minerální látky ve snadno využitelné podobě. Na etiketě každé balené minerálky si přečtete původ i složení a víte přesně, co pijete.