Tři roky práce, 75 projektů, 324 stran a výsledek, který bere dech. Fotograf Lukáš Dvořák právě vydal svou třetí knihu, v níž zachycuje ženskou krásu s elegancí, respektem a duší. Jeho snímky nejsou provokací, ale poctou přirozenosti, síle a křehkosti zároveň.
S Lukášem se známe už pár let, takže rozhovor s ním byl osobní i bezprostřední stejně jako jeho fotografie. Mluvili jsme o inspiraci, o tom, jak těžké je být sám sobě kritikem, i o tom, proč je nahota v umění stále společenským zrcadlem.
„Nahota pro mě není provokací, ale pravdou o člověku.“
„Krása není v dokonalosti, ale v pravdivosti.“
Tři roky práce – co tě vedlo k tak rozsáhlému projektu?
V roce 2017 jsem začal skládat knihu ze všech svých prací. Vznikla taková demo verze, kterou jsem pak konzultoval s lidmi. Ale pořád jsem cítil, že to ještě není ono. Začal jsem tedy fotit nové projekty a finální verze spatřila světlo světa v roce 2021. Měl jsem pocit, že jsem rozjetý, že nové fotky jsou mnohem lepší a nechtěl jsem tu energii brzdit. Původně jsem plánoval fotit pět let, ale nakonec to trvalo tři, protože jsem tvořil opravdu intenzivně. Příprava a tisk zabraly dalšího půl roku a teď je kniha konečně na světě. Mým cílem bylo navázat na tradici českého aktu a zachytit ducha této generace – spojit estetiku, přirozenost a moderní energii do jedné knihy. Vadí mi, že mnoho aktových fotografů dnes zachycuje jen nahé tělo bez hlubšího záměru. Já jsem chtěl, aby moje kniha nesla nadčasovou estetiku a skutečný umělecký význam.
Kniha má 75 projektů a přes tři sta stran. Jak vznikala její koncepce?
Postupně. Když tvořím, nápady přicházejí samy. Chtěl jsem, aby každá série byla jiná, aby žádná fotka nebyla nějak podobná těm předchozím. Někdy jsem celé týdny jen vymýšlel, zapisoval a plánoval. Byl to maraton kreativity, ale i logistiky. Fotíš, přitom děláš komerční zakázky, řešíš faktury… Bylo to náročné, ale všechno se nakonec spojilo do jednoho celku.
Jak se ti daří udržet rovnováhu mezi uměním a intimitou?
Myslím, že jsem vůči nahotě tak trochu imunní – asi jako chirurg vůči krvi. Když je člověk nahý, nehraje žádnou roli, neschovává se za oblečení ani status. Je přítomen, autentický. Pro spoustu žen je to zároveň výraz jistoty, milují své tělo, starají se o něj a chtějí ho oslavit.
Nahota pro mě není provokací, ale pravdou o člověku.
Jak probíhá spolupráce s modelkami?
Když mě někdo zaujme, oslovím ho. Často slyším odmítnutí, ne každá žena chce fotit akty. Ale pak se najde někdo, koho to láká, a začne vše probírat. Ukážu svou práci, vysvětlím podmínky, doporučím, ať se klidně zeptají jiných modelek na zkušenost. Když už fotíme, dávám přednost delší spolupráci. Modelka se uvolní, získá důvěru, a to je velmi důležité. . Jsem v tomhle velmi profesionální. Nikdy nic nenaznačuji, nic osobního – a vadí mi, že to někteří fotografové kazí všem ostatním.
Co pro tebe nahota v umění znamená?
Nahota a příroda byly prvními motivy, které kdy člověk zobrazil. Akt je vlastně praotcem umění. Zajímavé je, že když je společnost v úpadku, nahotu potlačuje. A když je v rozkvětu, slaví ji.
Myslím, že teď jsme spíš v té první fázi nahota je opět tabuizována. Často kvůli tomu, že ji společnost neumí oddělit od pornografie. Ale nahota sama o sobě je čistá a přirozená. Záleží jen na kontextu a úmyslu.
Máš snímek, který je pro tebe nejvýznamnější?
Upřímně, ne. Už se nedívám na jednotlivé fotky, ale na celé dílo. Mám jich přes šest set a všechny dohromady tvoří můj obraz. Každý rok vznikne pár snímků, které považuji za silnější, ale s odstupem je to vždy o celku. Tohle vnímání přišlo až s knihami.
Co podle tebe dělá ženu krásnou?
Krása je pro mě kombinace síly, inteligence, lehkosti a elegance. Když je žena vyrovnaná sama se sebou, projeví se to i navenek. Kniha ukazuje ženy, které se nebojí být samy sebou.
„Jsou to moderní bohyně – intelektuální, silné, pozitivní.“
Jak lidé reagují, když knihu poprvé uvidí?
Většinou jsou ohromeni. Nečekají, jak intenzivní zážitek to bude. Kniha má 36 × 27 cm, přes tři sta stran, nádherný papír, vůni… To se s Instagramem nedá srovnat. Většina lidí se rozhodne ke koupi až ve chvíli, kdy ji drží v ruce. Teprve pak pochopí, že to není jen soubor fotek, ale komplexní umělecké dílo.
Co ti tahle kniha dala a kam tě posunula? Začíná nová éra – etapa…?
Uzavřela jedno velké období – dvacet let práce. A zároveň otevřela nové. Už teď pracuji na další knize, která ale nebude čistě o aktu. Některé nápady jsou tak komplexní, že by se do formy aktu nevešly. Bude to nový směr, který si vyžádá víc času i prostředků. Takže další kniha rozhodně nebude za tři roky. Ale to je dobře, dobré věci prostě potřebují zrát.
Na závěr, kdybys měl shrnout své poselství?
Chtěl bych, aby lidé vnímali nahotu ne jako něco, co je třeba skrývat, ale jako přirozenou součást lidskosti. Krása není v dokonalosti, ale v pravdivosti. A právě tu se snažím zachytit.
Knihu Lukáše Dvořáka lze objednat na: Lukáš Dvořák