Lukáši, mohl byste se nám v krátkosti představit?
Mé jméno je Lukáš Pata, jak jste již uvedl. Narodil jsem se v Domažlicích a teď skoro čtvrt století žiji s manželkou, dcerou a pejskem v Bílině. Středoškolským vzděláním jsem strojař, ale pak jsem si při práci dodělal vysokou školu. Studoval jsem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem obor Průmyslová ekologie a dále pak v nástavbovém studiu obor Odpadové hospodářství. Manželka říká, že jsem se asi nudil, a tak jsem si ještě na Institutu forenzních věd a bezpečnostně právních studií, v oboru Krizového řízení, získal titul MBA. Pracovně jsem po vojně sloužil u ozbrojených složek Ministerstva financí a se vstupem do EU jsem odešel do soukromého sektoru. Od té doby jsem profesně hasičem.
Pojďme se věnovat vaší profesi hasič. Spousta dětí si hrají na hasiče, vzhlíží k nim jako k hrdinům a sní o tom, že se jím jednou stanou. Měl jste to také tak?
Ano, jako malý kluk jsem snil o tom, že budu jednou hasičem. Můj otec byl také hasič, a tak jsem v prostředí hasičárny a hasičů vyrůstal. Můj otec byl pro mě hrdina. Když zahoukala siréna, zmizel jak pára nad hrncem, aby šel pomáhat bližnímu, tak jak je to uvedeno na hasičských standartách „Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci“. Byl profesionálním i dobrovolným hasičem, což já již časově nestíhám. Dělal jsem několik let starostu dobrovolných hasičů, ale přenechal jsem tuto funkci jiným. Od roku 2004 jsem sloužil v povrchových dolech jako hasič a od roku 2018 jsem velitel hasičské jednotky v chemičce.
Co všechno obnáší práce hasiče?
Obecně se práce hasiče skládá ze dvou částí, a to požární prevence a represe. Abyste si dokázala představit, co se pod takovými pojmy skrývá, tak to malinko rozvinu. Požární represe je to, co je nejvíce vidět. Tedy likvidace mimořádných událostí: požáry, povodně, dopravní nehody, úniky nebezpečných látek, vyprošťování, transporty zraněných, vyhledávání osob, předlékařská pomoc, evakuace atd. Těch činností je velké množství a každý zásah je něčím specifický. Požární prevence jsou veškeré činnosti, které slouží k zamezení vzniku mimořádné události. Kontroly pracovišť, funkčnost hasicích přístrojů, požárních dveří, klapek, obkladů, průchodnost únikových cest, kontrola bezpečnostního značení. K tomu samozřejmě výcvik, školení, cvičení a kondiční jízdy. To je v kostce práce hasiče. Je toho hodně co musí umět a znát každý hasič. Jaký byl z vašeho pohledu nejnáročnější nebo nejnebezpečnější zásah, kterého jste se osobně zúčastnil?
Tak to mám dvě takové vzpomínky. První, to jsem ještě sloužil na šachtě. Bylo 13. srpna 2015 dopoledne, kdy došlo v litvínovské chemičce k výbuchu a následnému požáru etylenové kolony. Byl vyhlášen nejvyšší stupeň požárního poplachu a na místo mimořádné události se sjelo přes čtyřicet jednotek z celého Ústeckého kraje. Jeli jsme do Litvínova ještě se dvěma kolegy a stáli přímo pod etylenovou kolonou, kterou jsme hasili a pak následně chladili. Ten den bylo hrozné vedro, které si mezi kolegy vybralo svou daň, když z přehřátí zkolabovali.
Druhý zásah jsem již zažil jako velitel jednotky. Nejednalo se o požár, ale nález nevybuchlé munice z druhé světové války. Při výkopových pracích narazil strojník bagru na leteckou pumu. Vyhlásili jsme okamžitě poplach a evakuovali celou naši i sousední firmu. Na místo události se sjelo šest jednotek požární ochrany a Policie ČR, která takové druhy zásahů řídí. Byl zřízen štáb velitele zásahu, kde se koordinovala evakuace okolní obytné zóny a přilehlé vesnice, odstavení závodu od energií, tak, aby to nezpůsobilo materiální škody a sestavil se tým lidí, kteří budou asistovat při transportu munice pyrotechnikům. Nakonec byly nalezeny čtyři letecké pumy, každá o váze 50 kilogramů, plněné trinitrotoluenem (TNT). Naštěstí nebyly vybaveny iniciačními roznětkami.
Vysvětlení existuje a je velmi prosté. Ve čtyřicátých letech minulého století si tuto lokalitu, kde byl cukrovar, vyhlédli nacisté a postavili zde muniční sklad s lágrem. Takže tento druh bomb se v areálu dnešní chemičky běžně plnil. Plnily je většinou maďarské židovky, ručně nalévaly TNT do bomb. Tudíž se mohlo jednat o nějaké nepovedené kusy, kterých se zde Wermacht zbavil anebo tak po válce učinila Československá lidová armáda, protože muniční závod fungoval ještě v padesátých letech.
Ještě jeden takový dost nebezpečný zásah mě teď napadl. Došlo k dopravní nehodě dvou cisteren, které nebyly vyčištěny od ethylenu, mezi dvěma čerpacími stanicemi pohonných hmot. Zbytky ethylenu jsou vysoce hořlavé, cisterna se musí dobře vypláchnout. Asistovali jsme při roztrhávání cisteren od sebe. Bylo nebezpečí, že by mohlo dojít k přeskočení jiskry a zahoření cisteren plných vysoce hořlavých par.
Jaký byl váš nejemotivnější zásah?
Prvotně musím říci, že hasič musí při zásahu zapomenout na emoce a řídit se pouze jasnými postupy. Nicméně jsme všichni jen lidé a emocím se člověk neubrání. Byla to noční směna, na rok už si nepamatuji. Bylo kolem půl dvanácté v noci 23. prosince když jsme vyjížděli na požár půdního prostoru v činžovním domě v Bílině. Museli jsme evakuovat celý bytový dům. Když nesete v náručí plačící malé dítě v pyžámku s plyšákem v ruce, za vámi cupitá jeho větší sourozenec v ruce klec s andulkou, za ruku s maminkou, která nese v ruce doklady a deku. „Mami a vrátíme se domů, aby nás našel Ježíšek?“ To zjihne i drsňák, to mi věřte. Nechali jsme je sednout do našich hasičských aut, kde bylo alespoň teplo a snažili se jim nezničit hašením vánočně vyzdobené byty. Druhý neméně emotivní příběh se stal jednoho dne dopoledne. Vyjeli jsme s kolegou sanitním vozem k náhlé nevolnosti. Mladá žena, první trimestr těhotenství, bolesti v podbřišku. Celou cestu do Teplic mě držela za ruku, protože se moc bála potratu. V nemocnici odmítla pojízdnou židli, že není invalida a na gynekologicko-porodnické oddělení si dojde sama. To jsem odmítl a šel ji tedy doprovodit. Co čert nechtěl, tak ve výtahu zkolabovala a než jsme se dostali na oddělení, tak mi v náručí potratila.
Hasiči mají sanitku? To slyším poprvé. Hodily se vám někdy hasičské zkušenosti i v civilním životě?
Třeba právě první pomoc, když jsme mluvili o sanitce. Já říkám, že být hasič je diagnóza. Člověk na svět kouká jinýma očima než ostatní. Už vidíte, kde by mohlo začít hořet nebo co je nebezpečné. Na dovolené přijedete do hotelu, okouknete únikové cesty, hasicí přístroje, klasická profesní deformace. Jsou to takové běžné drobnosti, hašení odpadkových košů, kontejnerů, vytahování lidí z auta po dopravní nehodě, ale jeden takový případ se mi vryl do mysli. Byly Vánoce, 25. prosince večer a najednou u nás někdo zvoní. Sousedka, jestli bych mohl jít manželovi pomoci, že jim na patře zkolaboval soused. Tak jsem vzal rukavice (je třeba se chránit, mám je skoro vždy u sebe v plastovém obalu od hračky z „kinder vajíčka“) a běžel do patra.
Na zemi v ložnici ležel soused, nad ním se skláněl druhý soused a snažil se mu podle instrukcí operátory tísňové linky 155 masírovat srdce. Zkontroloval jsem dýchací cesty, záklon hlavy a převzal masáž srdce. Do příjezdu zdravotní záchranné služby (dále jen ZZS) mi pod rukama ještě dvakrát „naskočil“ (srdce a dech). Po příjezdu ZZS jsme se ještě dvakrát prostřídali v masáži, ale ani adrenalin a výboje defibrilátoru nepomohly. To byl takový smutný vánoční zážitek.
Co byste na závěr doporučil čtenářům v rámci prevence požárů v domácnosti či venku na výletech.
Nejčastěji dochází doma k požáru od elektroinstalace. Takže je dobré si každých pět let nechat udělat revizi (nejen pro svůj klid, ale i kvůli pojišťovně). Nenechávat rychlovarnou konvici zapojenou v síti, pravidelně čistit pračku a sušičku, nenabíjet mobilní telefon přes noc a fenoménem dnešní doby jsou elektrokoloběžky. Nenabíjet bez dozoru. Klasickým hitem vánoc jsou hořící stromečky a adventní věnce. Pokud zahoří olej na pánvi, stačí přiklopit poklicí či plechem na pečení. Nikdy do hořícího oleje nelijte vodu, popálíte nejen sebe, ale zapálíte si i celou kuchyni. Opravdu se vyplatí pořídit si domů hasicí přístroj a pro ty, co mají plynový ohřívač vody (karmu) tak jistě detektor CO. Co se týče turistiky, tak prvotně nepřeceňovat své síly a nepodceňovat obuv a oblečení, dodržovat dostatečný pitný režim a vždy někomu říct, kam se chystám. V návaznosti na lesní požáry nerozdělávat oheň v přírodě a nevyhazovat odpadky mimo koše. Není to jen kvůli tomu, že odpadky do přírody nepatří (teď ze mě trochu mluví ekolog), ale odhozená skleněná lahev nebo PET lahev vody, na sluníčku fungují jako lupa a mohou zapálit okolní porost. Jak jsem již předeslal, do každé tašky či batohu se vejde plastový obal od hračky z „kinder vajíčka“, do kterého složíte silikonové rukavice. Je důležité chránit vlastní zdraví při případném poskytování první pomoci cizím osobám.
K fotkám: Ing. Lukáš Pata, MBA